Přebaženost stověžatého zrna
Jsem Nádhernej Člověk. Nádhernej a už téměř nebažící člověk. Sedim v Leo Expressu na cestě do Prahy a jsem šťastnej, doopravdy šťastnej. Je to pět měsíců, co jsem vyšel z komunity pro alkoholově závislý, kde jsem byl s těžkou závislostí na lécích a drogách všeho druhu. Sám, mezi ostravskejma alkoholikama, kteří mě na komunitách šikanovali. Úspěšně jsem po 177 dnech prošel rituálem pohřbívání a opustil léčebnu. Když jsem tehdy na vrátnici řekl, že odcházím, vrátná se na mě podívala strašně divně. Připadal jsem si jako bych podepsal revers a vůbec to celý neukončil jak se sluší a patří. Připadal jsem si, že utíkám. Před léčebnou v polským pohraničí na mě nikdo nečekal. Nevybuchovaly ohňostroje, žádný rudý koberce, žádní fotografové, jen naprostý pusto a pocit totálně nových začátků. Musel jsem jet autobusem do malého horského města, kam pro mne přijel táta. Když jsem se soukal z busu ven, shodil jsem taškou jakýsi plakát. V autobuse byl jen řidič. První slova, která na mne kdy kdo n