Jaroslav Chorý

Ano. Jsem v Olomouci a jsem sám. Všehovšudy tu mám dva známé. Ve středu jsem seděl v čím díl víc sílící depresi v letním kině... Koukal jsem na lidi, kteří ode mne byli odříznustí více než kdykoliv jindy... a náhle... Se mne zeptal jakýsi mladý hoch, jestli nechci koupit pivo. "Ani ne, radši bych společnost." Řekl jsem mu. A on svolil. A seznámil mne s jednou pohlednou hnědovlasou slovenkou. Řekl, že je vyléčený feťák a dal se na cestu boha. Ona studovala medicínu a na dotaz, jestli má přítele, mi řekla: "Já nepotrebujem priatelia, lebo mam boha." Byl jsem fascinován. Ti lidé byly nádherní a upřímní a nejlepší na tom bylo, že v hnědých očích slovenky... Jsem viděl, to co v hnědých očích Anny. Kdysi. Před pěti lety. Náhle mi došlo, že jsem se možná tehdy vůbec nezamiloval do anny, ale do boha v jejím nitru....! Řekl jsem jim

Seděl jsem na Svatém kopečku. Slunce zapadlo a měl jsem výhled na celou Olomouc. Přede dnem sem se přistěhoval do hnusný ubytovny v Novým Týnci a šlo tam hlavně o to, že jsem byl příliš ve středobodu dění. Hlavně teda ve středobodu dálnice. Moje ubytovna stála na malém travnatém výseku zhruba 5x5 metrů čtverečních uprostřed nejfrektovanější výpadovky. Do toho dělníci a psi a kočky a lidi a jiná havěť. Nemohl sem tam vydržet, musel jsem jinam. Řízením osudu jsem se dostal zrovna sem. Přidrandil sem si to na skejtu, splavenej, s baťohama a igelitkama v rukou, nohou i análech, sedl sem si na lavičku, že si dám cígo a najednou to přišlo. Zjevil se mi ON . "TYVOLE. Fuj. Sem se lek." "Zdravím tě." "Ty si... ON?" "Už se to zdá býti pravdou." "Hele! Tyjo. Jirko...no...počkej. Můžu ti tykat?" "Jasný kámo, coby ne." "Heh. Ale ... tyjo. no. Ty mluvíš nějak divně." "Jak divně?" "No tak jako moderně. Sem

Lidé jsou lhostejní. Češi jsou lhostejní. Uběhlo téměř padesát let od smrti Jana Palacha a já si kladu otázku, co by asi pociťoval, kdyby viděl současnou politickou situaci v ČR. Andrej Babiš, Miloš Zeman a vláda podporovaná komunisty. Cítil by Jan Palach lítost? Cítil by, že jeho čin neměl vůbec žádnou cenu? Přemýšlel by nad tím, proč češi se situací ve své zemi stále vlastně nic nedělají a jen chodí ve své hluboké apatii, neschopni akce, pocitu, mrtví a uzavření ve svém cynismu, smířeni se svou mizernou existencí? Podle všeho vadila Janu Palachovi právě tato česká letargie a apatie. A rozhodl se jí v lednu, roku 1969 změnit. Příběh nového českého filmu začíná plíživě. V sále kina Hvězda, 44. letní filmové školy, jsme svědkem ztracení malého Jana v zimních Všetatech, což má asi symbolizovat jeho životní odloučenost od lidí a běžného smýšlení. Prudký střih nás zavede již do jeho dospělosti. Je to chlapec bystrý, odvážný, nebojící se mluvit. V očích herce Viktora Zavadila lze spa

Viděl jsem včera "světovou premiéru" českého filmu Jan Palach.  A napadlo mě: Není už na čase aby se někdo upálil na protest proti Zemanovi, Babišovi a vládě sestavené komunisty? Otázka kterou si ale kladou lidé dodnes: Měl Palachův čin vůbec smysl? Dokázal probudit ASPOŇ TROCHU české letargické občany? Občany, kteří jsou stále naprosto lhostejní k mizerné politické situaci v ČR i po téměř padesáti letech?

Definicí práce jsou příliš vysoké a náročné požadavky na jedince za příliš malou odměnu. Největší problém současné pracovní společnosti vidím hlavně v neschopnosti nadřízených CHVÁLIT, motivovat a projevovat zájem o iniciativu jedince a kreativitu. Obecně se češi neradi chválí a v práci je to nejvíce znát. Nikdo Vás nikdy nepovzbudí, Nadřízení rádi jedince spíše "zdupou" a ponižují. Pokud mi zaměstnavatel dává najevo že všechno co dělám a navrhnu je zcela zbytečné, proč bych se měl dále snažit? Proč by mě měla práce bavit? Těmito způsoby vzniká "syndrom prodavačů v kauflandu" což jsou zahořklí lidé naprosto poražení a semletí životem. Z citlivějších jedinců se pak stávají rovnou raději bezdomovci, jen aby nemuseli pracovat. A není se čemu divit.

Jmenovala se Klára a byla to roztomilá, mladá brunetka s obříma hnědýma očima. Hned první den s Tebou začala, tam v místě skejtparkovo-filmovém flirtovat. Nejdřív sis říkal, že je to jen nějaká její hra na ukrácení volného času, ale když se její náznaky začaly stupňovat... Počalo tě napadati... ///CO KDYŽ???/// A tak jsi jí začal každý den při půlnočních projekcích nadbíhati a ona na Tebe moravským přízvukem pálila věty typu: "Je tu fakt hrozné horko, ale mohl bys to vyřešit tak, že bys do sálu chodil nahý. Já bych se ráda podívala." "Aaaa, jeden z neobyčejných mužů je zase tady!" "MILOŠI, ZASE DĚLÁŠ PROBLÉMY??" Její lehce nadrzlý a milý způsob komunikace s Tebou se Ti líbil. Nezapomeňme, že jsi po rozchodu, který sis sice zinicioval sám, ale užíráš se. Užírám se tím, že 33-letá Daniela se kterou ses rozešel a odstěhoval se od ní, teď Trpí. Ty víš, že trpí, protože zůstala sama. Ona se strašně trápí. Je jen se svým pejskem a kanárkem v hor