Life in NJ
Ještě před rokem sem čuměl na Mikuláše na xichty v blázinci a teď tu sem za slušnýho kluka. Před rokem jsem neměl nic a teď tu sedim v nádherným, velkým bytě, kterýmu platim nájem, s ženskou kterou miluju a s jejím bráchou, kterýmu bude 40, jeho ženou, díky který tenhle byt máme a s jejich dvěma dětma, desetiletým klukem a třináctiletou holkou, ze kterejch sem docela nesvůj. Nevim jak s nima komunikovat, protože jsem taky tak trochu dítě a ještě mám v živý paměti, jak hrozně mě vytáčelo, když na mě mluvili dospělí nesprávným způsobem. S malejma holkama bych to ještě zvládl ale malí kluci jsou fakt oříšek. "Ehm...ty...no....Vašíku. Dáš si ještě brambůrky nebo šťávu?" Zeptám se zmateně a on se koukne asi tak o deset kilometrů mimo mý zorný pole a řekne: "Jo, šťávu bych si dal." Tak se zvedám a jdu pro ní a během toho přemejšlim, že to není moc dobrý, že se nás šest takle pohromadě moc nemá o čem bavit, šest je zkrátka fakt hodně, občas se stává, že ty děti zapomenou,