Moje první dovolenka
Už nějakou dobu bažim v léčebně. Furt jim tam řikám, že vyjedu ven a nikdo z těch amatérů a hochštaplerů nepozná, když si dám hypnogen. Sem přesvědčenej o tom, že když to není benzodiazepin, v moči ho nenajdou. Je konec února a já trpim. Sem na jednom ataraxu denně a brzo mám vodjet z léčebny, kde smrdim už třetí měsíc, uplně pryč a bejt tam uplně sám pro sebe . Na jednu stranu se toho děsim ale na druhou se na to strašně těšim. Ten klid, ta pohoda co mě čeká, a hlavně ta SAMOTA!!! Žádnejch pět lidí na pokoji, nepřetržitej kontakt s nikym a ničim, bude to boží, boží, boží... Začínaj mě ale přepadávat pochyby. Zvládnu to uplně na vlastní pěst? Vyjet do Jeseníku, tam si pronajmout hotel a bejt tam? Uplně bez lidí, s úzkostma, po takový době? Nevim, nejsem si jistej a tak o tom jednoho dne řikám tátovi do telefonu... Přepadávaj mě ponurý, hnusný úzkosti a pochyby a tak o nich tátovi řikám...a ten mi poví, že to nějak zařídíme...A najednou se blíží konec únorovýho víkendu a je