Jaroslav Chorý

 #1 "No já se s tebou chtěla rozejít dřív, ale když Ty jsi tak dobře šoustal, že jsem to pořád prodlužovala." - Od Ex 2# "Já tě mám taky ráda" - Od kamarádky 3# (Šeptem:) "Miluju Tě. Ještě jsem nepoznala nikoho jako jsi Ty. " - Od Ex 4# "Z toho roku co se vídáme, se mi zdáte jako hodně citlivý a zajímavý člověk, a je očividné, že společnost Vás úplně nedoceňuje ." - Od terapeuta 5# "Chytlo mě to za srdce. Můžu říct, že sem i brečel." - Od hosta v baru v reakci na dj set #6 "A máš radši koprovku nebo svíčkovou? " - Olomoucký mladík směrem ke slovenské dívce během zcela evidentního pokusu o sbližování. 7# "Víš co, ono se o mladejch holkách řiká: "neblázni, je mladá." Jenže nikdo ti neřekne, co to přesně znamená. No znamená to to, že ženy obecně neví co chtěj, a ty mladý to nevěděj už vůbec. A začnou s tebou chodit. A sou jako nepopsanej list papíru. Všemu je můžeš učit, všechno jim můžeš ukázat. A ony to nas

 (Seřazeno chronologicky, od těch co jsem objevil v dětství, a stále mají i dodnes vysoký stupeň znovuhratelnosti.) 1# Worms Armageddon Absolutní klasika. Hra, která mě donutila uvědomit si, že miluju pc hry, a jsem na nich absolutně závislej. Zažil jsem klasické competitive matche se spolužáky u jednoho PC, (kolem roku 2000)  i hardcore pařbu přes internet (kolem roku 2012) až dodnes . Hrdě prohlašuji, že jsem jedním z mála skillerů se zbraní Ninja Rope , a dokážu ji plně využívat v módech Shopper a Fly Shopper , které mají i v tento den tisíce playerů po celém světě. Platilo nepsané pravidlo, že každý spolužák musí mít hru nainstalovanou, aby se dal v případě potřeby pořádat okamžitý deathmatch . Kdo ji měl jen na Playstation ten byl whack . Již v deseti letech mého života bylo rozhodnuto. Jsem a navždy  budu PC Master Race . 2# Abe's Oddysey/Abe's Exoddus V dobách kdy jsem byl hoch světa neznalý, jsem již znal "abíka" a jeho příběh. Nejprve u spolužáků na Plays

                           Paul Verhoeven - Můj oblíbený úchyl . Režisér mající na svědomí takové kousky jako Robocop , (který mě uhranul svou až epickou měrou bizarního násilí,) Total Recall , (Kde mě zaujala krátká rolička Sharon Stone mnohem více než třeba v Základním Instinktu , od téhož režiséra) a především tvůrce  počinu Hollow Man , (Neviditelný Muž) s Kevinem Baconem v hlavní roli, což je snímek, který pro mne asi nejvíce vystihuje režisérovu perverznost, kdy se nebojí pořídit detailní záběr na neviditelnou ruku hnětoucí dámské ňadro, aby z hlavní postavy následně udělal již naprosto zavrženíhodnou bytost, která umlátí holýma rukama kočku.  Tentokrát se již 83letý (!) režisér původem z Holandska, (žijící dlouhodobě za Velkou Louží) rozhodl pro neprobádané téma - Lesbické jeptišky v Itálii 17.století.  Nezní to krásně? Zní. Takže jsem se i s přítelkyní vydal do olomouckého alternativního kina Telegraph , za což mu patří dík. Hned začátek snímku mě zaujal, a donutil mě se zamysl

 .... Co se mi vybavuje, když poslouchám svůj poslední mix? ... Vybavuje se mi ten nádhernej zvuk, když řadím  z jedničky na dvojku těsně po rozjetí v tom lednovým těžkým mrazu, kdy se sněhový třpytky tříští o chodník Všechno je zalitý sněhem, život má 67 BPM a já  slyším to jemný, jemňoulinký uškytnutí Když se Panda snaží zvládnout to náhlý rozjetí -  Pak na mne zase promluví "Hrk" "Otvírám ti za jízdy kufr, abys věděl, že jsi v bezpečí" Říká Panda svým trochu netypickým mateřským gestem -  (Tak jako každá máma) Spokojeně vrní  ... jako elektrický kytary v Miami v šedesátejch letech Všechno je zalitý sluncem, ale přitom sněží Jde to do žluta, oranžova, teplý  barvy Kloužu po tom bílým Panda vrní, křupe na sněhu jinak než nohy, přesto je to  Podobný Blinkr si hraje už zase na metronom, jede si svý tempo zatímco mě  Míjí tramvaj plná hanáckejch studentek, a já se úsměvem troubím, už dávno totiž nestojím na brzdě, ale používám ruční  Kterou se v životě tak pěkně dri

 Achjo.  Často přemýšlím nad tím, jestli je opravdu nutné, aby tady byli na sebe lidi tak zlí. Vesna to nakonec vystihla: " Všichni tu jsou na sebe takoví zlí. A všichni tady lžou." Minimálně s tou první částí věty souhlasím. Opravdu je nutné, aby mi stěhováci odmítli vystěhovat byt z důvodu přílišného bordelu, a ještě to zaobalili do věty: "Takový feťácký doupě Vám nevystěhujem. To si udělejte sám. Jste vůbec normální?" Pominu-li fakt, že " normalita " a " nenormalita " je silně diskutabilní a nespecifikovatelná záležitost, co vlastně opravňuje pouhé stěhováky mne otitulkovat vágní nálepkou " feťák " a můj byt, kde jsem, UPOZORŇUJI, netrávil minimálně tři poslední týdny, tzv. feťáckým doupětem ? Samozřejmě pokud prožijete většinu života s paranoidním pocitem, že je s Vámi cosi v nepořádku , takovéhle události ony feelingy značně podpoří .  Po neúspěšném pokusu o "profesionální" odstěhování jsem se tedy rozhodl vystěhovat by

 Tak jsem začal bydlet! B Y D LE T. Konečně! Konečně to přišlo! ...Ale je to dokonalé? Ani náhodou není. To, čemu jsem se tu chtěl vyhnout ze všeho nejvíc, to, před čím prchám, a čemu unikám.... To tu mám znovu.  Lidi. Lidi jsou tím největším nešvarem, tou nejhorší chmurou, a utrpením, lidi jsou tím, co Vám... Mně... Jiným lidem... Působí tu neustálou Mizérii a Utrpení . Dovolte mě abych se opravil - Nejenom Lidi - Hlavně Sousedi. Jsou to sousedi , kteří Vám dokážou učinit ze života peklo anebo...nebo snad ráj na zemi? Těžko. Tady jsi v čr. Je jedno, že je to hanácká čr. jedno jestli je to Morava, východní čechy, Praha.... Sousedy najdeš všude. Záměrně píšu čr malým, protože je to malá čr. A všude v čr se chovají hlučně, Všude absolutně N E R E S P E K T U J Í jakékoliv zásady slušného chování, protože si myslí: "Já jsem tady a teď, já obývám a jsem (zároveň) tento P R O S T O R  a nade mne a nad můj prostor vůbec není."   Je to smutné , že lidi a převážně SOUSEDI oplýv

 ... Co je to láska? ... Láska znamená chodit městem, a cítit ten intenzivní, hřejivý pocit. Láska znamená chodit, a cítit tu EUFORII , Cítit to nadšení , tu radost , z toho - z toho, že tu můžeš být. Ty . Teď . A tady . Z toho, že chodíš ulicemi, a ty ulice tě hřejí , hřejí tě lidi v nich, že tě hřeje intenzivně ta a t m o s f é r a .  Moc, opravdu moc bych si přál být té atmosféře víc nablízku...  Proplouvat ní denně, těmi ulicemi, víš? Denisovou , Koželužskou , Hrnčířskou , Náměstím Republiky. .. Tam vládne to, co cítím nejvíc. Ten intenzivní pocit radosti... Ta emoce , že tu můžu být. Zrovna teď. A tady.  To je to, co mne činí šťastným.  Ta intenzivní láska, kterou cítím k pouhému městu. Je to i silnější, intenzivnější a euforičtější cit, než který jsem kdy cítil k jakémukoliv člověku. Je to čistá láska . Opravdu. Bez nároků a žádostí, bez potřeb a utrpení. Je to čistá emoce, odproštěná od veškerých hloupých, lidských nadstandardů, plná těch nejčistších a nejniternějších citů . Vžd