Jaroslav Chorý

 1. Jsem zabalen, připraven na odchod, mám půl hodiny na to chytit vlak z Pardubic do Prahy. 2. Zjišťuju že nemám kreditní kartu kterou jsem nechal v autě 1000 km daleko!!!! 😭 3. Utíkám do auta. Přitom kašlu. Jsem totiž poměrně nemocnej. 4. Po cestě si uvědomuju: Vzal sis léky?! Pokud ano, kam sis je dal?! 5. Na chodníku zběsile probírám svůj batoh. 6. Choděj kolem lidi a čumí. 7. Zjišťuju že mám úplně mokré příruční zavazadlo 8. To proto že mi tam "prasklo" plechovkové pivo. Ne, nevím jak se to mohlo stát. 9. Zahazuji prasklé pivo v dál. Lidi čumí. 10. Pokračuju do auta - nynější plán je přejet autem k baráku, kde si vezmu léky a poté se pokusit zaparkovat u nádraží, což dopředu vím že bude v pátek podvečer v Pardubicích naprosté peklo. 11. Jedu zběsile k domu. Ignoruju chodce na přechodech, rychlostní limit atd. 12. V kruháči mi vjede nějakej Jeep do cesty takovým způsobem že málem dochází ke srážce. Zběsile troubím. 13. Přijíždím k baráku. VŠUDE JE PLNO. najíždím autem na

Hobo: Tough Life je vysoce návykový simulátor bezdomovce. Česká Indie 1st person Hra je příjemně lowcost s minimalistickým českým dabingem, který očividně provozovali neherci a obsahem hry Survival v té nejvyšší možné míře. Nikdy by mě nenapadlo že defekovat v moderním světě může být až takový problém, ale ve hře je tomu skutečně tak. Za osobní challenge jsem si tedy dal ihned zpočátku se příjemně vysrat, což stálo velké úsilí a nespočet smrtí se znečištěnými gatěmi. Na veřejné záchodky mě nejdřív hajzlbába nechtěla pustit, protože jsem zapáchal, poté jí nestačilo 19 Kč co jsem měl v kapse.  Peníze ve fiktivním městě Praslav získáváte lootováním automatů, žebráním, sběrem vratných lahví, (což jsem sám provozoval i ve skutečném životě, takže velmi feeluju) a pokud jste machři, zajdete si na úřad práce na brigádku výkopových prací, ale bude to chtít pár energy drinků a míchaných kafí, aby to s váma neseklo. Případně na sběr odpadků, což je trochu energicky méně náročné. A když se budet

 Ještě bych chtěl pár Let  Těch nádhernejch, olomouckejch tvarů Ještě pár let, kdy bych  Věděl Co se změnilo a nezměnilo  Pár let, kdy bych Vnímal  Že svět je jen o kráse a mládí a  Zpěvu A bezuzdných parties  Asi jsem člověk co  Se nedokáže probudit ani dospět, chtěl bych Donekonečna balit tady ty nádherný kočky Nekonečný příval studentek v objetí Nejsvětější Trojice  Je mým údělem zůstat v hanácké náruči Nepatřím nikam jinam a  Vždy tomu tak bylo  Přesto prchám - a  Zbytečně - Není kam.

PRO A PROTI PRAHY: PRO PRAHY: 1. Jsou v ní cca 3 přátelé . (Což je hodně.) 2. Kultura a hudba na úrovni . 3. Když tam udělám koncert, je možný že na něj někdo přijde . 4. Koncerty je KDE dělat . 5. Můžu se seznámit a seznamovat v libovolném skateparku a nebýt odkázán na jeden, jediný.  6. Můžu chodit do libovolných hospod a nebýt odkázán na dvě - ve kterých jsou navíc toxic people.  7. Za jakoukoliv práci, co budu dělat, dostanu slušně zaplaceno.  8. V Praze mám rodinu. PROTI Prahy: 1. Nemyslím si že je tam má budoucnost. Spíš fetující minulost . 2. Praha je v samém centru republiky i Evropy. Je ve středu všeho. Stejně jako rád v hospodě nebo v kině sedím na kraji, abych mohl kdykoliv uprchnout, to samé potřebuji ve městě. Praha je centrální město. To vytváří dojem tíhy všech okolních měst a států. To celé plyne ve zvýšené úzkostné stavy až pocity klaustrofobie . 3. V Praze nelze trávit den aby člověk neviděl někoho nekde blít , močit nebo slyšel mluvit rusky . 4. V Praze jsou všic

  ... Adama Mišíka jsem měl zatím "tu čest" vidět jen v počinu Bajkeři a v osobním životě na festivalu Luhovaný Vincent, cca  v roce 2017, kde chtěl po mně a mé tehdejší přítelkyni cigaretu, přičemž se choval značně arogantně. K němu a blonďáčkům, kterým v životě všechno hladce prochází, tedy velkou sympatií neoplývám, nicméně jsem se rozhodl překousnout tento fakt, a nechal se zviklat masivním hajpem, který filmu předcházel. Předchozí snímek režiséra Adama Sedláka Domestik jsem velmi toužil vidět, ale po ohlasu ze všech stran, že se jedná o fyzicky nepříjemné dílo, jsem tento snímek raději zavrhnul a počkal si na tento "hudební" film, které je mi pojetím bližší.  První věc, co mě zaujala na snímku, je, že režisér si uvědomuje směšnost rappera Sergeje Barracudy , ale přitom ho nijak neztrapňuje - tento ostravský rapper, který "hraje" sám sebe, se v prvních deseti vteřinách zabraných na jeho smartphone, dokáže hravě zesměšnit sám. Film tedy nijak neglor

 ...Já bych tu chtěl jenom říct, že letní filmová škola v Uh mi přijde rok od roku horší. Filmový program není ani zdaleka tak dobrý jak by mohl být, vedlejší (hudební) program je v podstatě výsměch, (Bratři Ebenové, WWW, kteří zažili zlaté časy cca před dvanácti lety) lidé nesoucí filmovkový merch připomínají svaz socialistické mládeže kombinovaný s brněnským hipsterem co příležitostně pije Braník v plastu, nade vším se vznáší neurčitá pachuť trapnosti, kterou umocňují povinné filmovkové "minutky" které spočívají v tom, že před filmy musíte povinně shlédnout minutový film, kde jakýsi (jediný) trapný člověk (asi marketingový patron lfš, kdo ví) dělá trapné věci, jako třeba že se opíjí anebo střízlivý hladí obrubníky a kamení. Vše je završeno tím, že v rámci Zakončení festivalu můžete sledovat na plátně v letním kině ve čtvrtek jakési fotbalové utkání (!!!) Vyšší hodnocení lfš dávám jen díky těm pár výjimečným filmům, co tam jsou a nejvyšší koncentraci Slovácko/hanáckých krás