Hobo: Tough Life (krátká recenze nejnávykovější hry na světě)

Hobo: Tough Life je vysoce návykový simulátor bezdomovce. Česká Indie 1st person Hra je příjemně lowcost s minimalistickým českým dabingem, který očividně provozovali neherci a obsahem hry Survival v té nejvyšší možné míře. Nikdy by mě nenapadlo že defekovat v moderním světě může být až takový problém, ale ve hře je tomu skutečně tak. Za osobní challenge jsem si tedy dal ihned zpočátku se příjemně vysrat, což stálo velké úsilí a nespočet smrtí se znečištěnými gatěmi. Na veřejné záchodky mě nejdřív hajzlbába nechtěla pustit, protože jsem zapáchal, poté jí nestačilo 19 Kč co jsem měl v kapse. 

Peníze ve fiktivním městě Praslav získáváte lootováním automatů, žebráním, sběrem vratných lahví, (což jsem sám provozoval i ve skutečném životě, takže velmi feeluju) a pokud jste machři, zajdete si na úřad práce na brigádku výkopových prací, ale bude to chtít pár energy drinků a míchaných kafí, aby to s váma neseklo. Případně na sběr odpadků, což je trochu energicky méně náročné. A když se budete paní úřednici (tímto zdravím svou ex, slečnu Janu) skutečně líbit, začnete i roznášet pizzu!

V tomto hardcore RPG je bohužel až nepříjemné množství nedodělků. Postavy mizí a zase se objevují v budovách, animace otevírajících se dveří neexistují, je slyšet tramvajová a automobilová doprava, ale grafické znázornění provozu neexistuje. Ve hře je metro, ale projet se ním nemůžete. Logika věci, "ok, když už se dostanu do vězení, tak se tam aspoň ohřeju" pokulhává. Ve vězení se neohřejete, spíš tam bídně zhynete. Vězení skýtá pouze prázdnou celu se záchodem, (kde se aspoň můžete úspěšně vykálet) a prázdnou chodbu. Taktéž je na vězení nepříjemné, že jakýkoliv bojový prostředek je vám zabaven, (ale aspoň osobní věci včetně mrtvých koček a mrtvých krys vráceny.)

Hra zkrátka zavání (jako ten nejcharismatičtější bezďák) velkými ambicemi ale zastavením vývojového procesu kdesi na půli cesty.

To je ale nakonec úplně jedno, protože po nespočtu smrtí a opakovaných dehonestujících pokáleních se začnete v gamese orientovat, odstartujete ji úplně od začátku a už budete vědět co máte dělat. Tzn.: Sehnat si teplé oblečení. Sehnat si stravu. Sehnat si toaleťák a mýdla. Sehnat si kombuchu, když je člověk moc ožralej. Chodit do charity. Probírat co nejvíc popelnice bez poškození oděvu, naučit se krást a žebrat. Umět si vyrobit čůčo pro posílení sebevědomí, a především tepla při mrazivých Praslavských nocích. Sehnat si baseballovou pálku (nebo jinou smrtonosnou zbraň) a zajít si k trenérovi Grznárovi pro posílení Vašeho útoku a obrany. 

Určitě musím nutně zmínit, že Město Praslav je naprosto nádherná sloučenina Prahy, Ostravy, a především Olomouce. V obchodním domě bezpečně poznáte olomouckou lokalitu "U sv. Mořice" a hra oplývá mnoha dalšími lokalitami, a koneckonců i dabingovým nářečím, které vám dají ten správný pocit: "Zde jsem fakin doma. Zde jsem bezdomovcem."

Gamesa si na nic nehraje v množství použitých vulgarismů, dialozích a celkové syrovosti opravdového bezdomoveckého života. Velmi mě tudíž potěšilo počastování  nepřátelské hajzlbáby slovy "Kundo vymrdaná" když mě poprvé nepustila na záchod, případně sugestivní "au" "kurva" a "do piče" při příliš neobratném lootování popelnic.

I když je grafika okolních npc poměrně otřesná, jejich dabing až trapně amatérský, a grafika nedodělaná, ze hry zkrátka dýchá život a opravdová atmosféra neutěšeného městského lajfu, který se může přihodit každému z nás.

Spoustu situací ve hře je ovšem velmi komických, hratelnost má v sobě nadhled a humor, proto mi velmi neseděla hudba, která se téměř výhradně sestává z tklivých klavírních tónů a smyčců, slyšitelně dělaných v levném PC, které navíc zní, že je nemohl dělat nikdo s hudební zkušeností delší než půl roku, a už vůbec ony základní tóny nemohl dělat nikdo s hudební průpravou. Hudba je opravdu velmi patetická, nepromyšlená a do hry se nehodí.

I to ale může nakonec být herní účel. Vše je zde natolik lowcost, natolik na koleně udělané a "trapné" až vás to brutálně chytne za srdce. Chytne a nepustí. Aspoň dokud se úspěšně neubráníte "gaunerovi" který se Vás hlavně v okolí hlavního nádraží snaží neustále obrat o peníze, a dokud brutálně nezmlátíte pálkou bezdomovce Montyho a oberete ho tak úspěšně o 500 korun českých.

S poctivostí totiž nejdřív pojdeš, a v kariéře bezdomovce to platí trojnásob. Za toto životní poučení, cenné rady do života a famózní návykovost uděluji hře 10 bodů z deseti, a nyní mě omluvte - jdu opět vracet vratné lahve a probírat automaty kvůli drobným.

Plusy:

+ Opravdový městský český survival 

+ Brutální návykovost 

+ Vysoká Challenge neumřít na ulici nebo se aspoň nepokálet

+ Lootování a sběr předmětů

+ Rozmanité úkoly typu "postav si postel" nebo "získej Perk "kuráž" aby ses mohl vysrat i na ulici.

Mínusy: 

- hudba. ("Hudba" ve hře je něco strašnýho.)

- dabing

- nedodělky animací 

- prázdné město, ve kterém nejezdí ani tramvaje, ačkoliv jejich zvuk existuje 

- může bejt mínusů kolik chce, ale pořád je to fakt zábavný.

N a s r a t.