Proč jsem se rozhodl přijmout Boha

Ano. Jsem v Olomouci a jsem sám.

Všehovšudy tu mám dva známé.

Ve středu jsem seděl v čím díl víc sílící depresi v letním kině...

Koukal jsem na lidi, kteří ode mne byli odříznustí více než kdykoliv jindy...

a náhle...

Se mne zeptal jakýsi mladý hoch, jestli nechci koupit pivo.

"Ani ne, radši bych společnost."

Řekl jsem mu.

A on svolil. A seznámil mne s jednou pohlednou hnědovlasou slovenkou.

Řekl, že je vyléčený feťák a dal se na cestu boha.

Ona studovala medicínu a na dotaz, jestli má přítele, mi řekla:

"Já nepotrebujem priatelia, lebo mam boha."

Byl jsem fascinován.

Ti lidé byly nádherní a upřímní a nejlepší na tom bylo, že v hnědých očích slovenky...

Jsem viděl, to co v hnědých očích Anny.

Kdysi. Před pěti lety.

Náhle mi došlo, že jsem se možná tehdy vůbec nezamiloval do anny, ale do boha v jejím nitru....!

Řekl jsem jim to. Byli fascinováni.

Dali mi dvěstě korun. Prý ať si koupím co chci.

A slovenka se o mne zajímala, vzala si na mne fejsbuk a dala mi... SUŠENKY.

Studovala medicínu a zajímal jsem jí jako lidská bytost.

Zajímali se o mne, vyptávali se na mne, v jejich hlase, zraku ani projevu nebyl ani náznak...

Zloby

Pohrdání

Nepříjemna...

A slovenka pořád mluvila o tom, jak nepotřebuje priatelia, lebo má boha.

A tak jsem se rozhodl...

Odevzdat svou duši bohu.

V září na svatém kopečku v olomouci...

Proběhne rituál, který mne udělá právoplatným křesťanem.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A je to všechno proto, že jsem dlouhodobě zklamanej společností. Nevim jestli je to hlavně tou českou, nevim jestli by pomohlo kdybych se odstěhoval (a pravděpodobně se odstěhuju) někam do kanady, ale pociťuju zas a znova tu samou negaci a neštěstí mezi lidma, jaké jsem pociťoval již dříve. A to jsem byl v minulosti dle mnoha lidí, jiný, nešťastný, zoufalý člověk, takže to mělo jakousi logiku že jsem pociťoval atmosférickou nepříjemno.

Ale teď jsem změněný, dokážu se na věci koukat vyrovnaně a s nadhledem, dokážu si na všem najít pozitivno, dokážu (i když s vypětím) dávat dobrou náladu tomu, kdo se mne snaží zničit svou negativitou, ale pořád se mi stává, že jdu po ulici a lidi mi nadávají do hňupů a píč, volají mi psychopati a posílají mě do prdele, cikáni před kluby si ze mě dělají srandu že jsem homosexuální, kolemjdoucí na ulici na mne mají urážlivé poznámky, i když je vyloučené že jsem se na ně byť jedinkrát podíval, a řekl jim jediné slovo.

Ano, mohl bych se sám sebe ptát, jestli to v těch lidech něčím neprobouzím, jestli ze mne něco prostě nvyzařuje, Ale není to jen o mně. Zdejší spolubydlící na sebe pokřikují "pyčo, vole, pyčo," tak agresivním tónem, na ulicích na sebe zcela neznámí lidé jsou tak neuvěřitelně hnusní a vulgární, rvou se mezi sebou, nadávají si a já se celý život ptám proč? PROČ to?? proč musím žít zrovna mezi takovými lidmi, co na sebe téměř za žádných okolností nedokážou být milí a usměvaví a tolerantní a vyvolávají jen a pouze nenávist?

"Čiň druhým to, co chceš aby činili oni tobě."

Zamyslel jsem se nad touto větou a z této věty vyplývá že většina českého národa je masochistická a nenávidí se a chce rozsévat nenávist jak do své duše, tak do těch cizích. A tomu všemu přihlížejí představitelé jakési moci z těch nejvyšších míst a tu nenávist v limitovaných, českých duších strašně moc podněcují a svým chováním jim říkají: "Ano, já jsem hulvát a buran a toto chování je naprosto správné."

No a křesťané se takhle nechovají ani v náznacích. Nemají v sobě ani náznak negace a to se mi na nich líbí. Samozřejmě jsou asi i jiné organizace, které sdružují příjemné chování, ale ty já neznám.

Já si samozřejmě uvědomuju, že bez té obrovské negace a nenávisti by nemohly existovat moje "próza," a nejspíš ani má hudba, ale klidně bych všechno co jsem kdy stvořil, VYMĚNIL za atmosféru plnou dobroty a pozitivna, protože je mi v ní zkrátka dobře a já se chci cítit dobře, ačkoliv to třeba mnohdy z mých povídek může vypadat jinak.

Dokáže mne tu někdo pochopit, ztotožnit se se mnou, nebo spíš mezi řečí nadává svým přátelům do kund a píč, a přijde mu to normální?