Jan Palach (Recenze filmu)
Lidé jsou lhostejní. Češi jsou lhostejní. Uběhlo téměř padesát let od smrti Jana Palacha a já si kladu otázku, co by asi pociťoval, kdyby viděl současnou politickou situaci v ČR. Andrej Babiš, Miloš Zeman a vláda podporovaná komunisty. Cítil by Jan Palach lítost? Cítil by, že jeho čin neměl vůbec žádnou cenu? Přemýšlel by nad tím, proč češi se situací ve své zemi stále vlastně nic nedělají a jen chodí ve své hluboké apatii, neschopni akce, pocitu, mrtví a uzavření ve svém cynismu, smířeni se svou mizernou existencí? Podle všeho vadila Janu Palachovi právě tato česká letargie a apatie. A rozhodl se jí v lednu, roku 1969 změnit.
Příběh nového českého filmu začíná plíživě. V sále kina Hvězda, 44. letní filmové školy, jsme svědkem ztracení malého Jana v zimních Všetatech, což má asi symbolizovat jeho životní odloučenost od lidí a běžného smýšlení.
Prudký střih nás zavede již do jeho dospělosti.
Je to chlapec bystrý, odvážný, nebojící se mluvit. V očích herce Viktora Zavadila lze spatřit odhodlání a jakýsi vnitřní náboj a téměř neznámý herec se zdá býti pro úlohu dobrou volbou. Pozorujeme život Jana a dialogy jeho přátel a známých nám od začátku podprahově naznačují, co se bude dít. Často se mluví o ohni, mluví se o pálení a o smrti a Jan to všechno zaujatě poslouchá a chvílemi je vidět, že je tím až morbidně fascinován. Začátek snímku probíhá za doprovodu jednoho z nejlepších českých orchestrálních soundtracků, co jsem kdy měl tu čest slyšet a je napínavý i při úplně běžných scénách.
Jan se například se svou dívkou noří do vody, a klavírní tóny jsou "utopeny" společně s nimi a s kamerou zas vyplouvají na povrch. Když se Jan rozhodne pro první vystoupení z řady proti ruským okupantům, celou scénu podbarvují nervy drásající smyčce, a kamerový pohled z třetí osoby. Ve snímku lze najít i zcela obyčejné záběry, ale hudba z nich zkrátka dělá něco víc. Hudba i kamera jsou opravdu na velmi dobré úrovni.
Jenomže příběh pokračuje a pokračuje a napětí se počíná snižovat. I hudba zhruba v polovině stopáže najednou ustoupí do pozadí a my jsme nuceni zas a znovu sledovat epizody Jana Palacha s jeho matkou (zahranou jak jinak než výbornou Zuzanou Bydžovskou) ve Všetatech a těchto scén se jeví býti ve filmu až příliš.
Jan je zklamán svým profesorem, svými spolužáky, v očích už nemá odhodlání, ale spíš těžké zoufalství a vše spěje k nevyhnutelnému konci.
Samotný akt proběhne naprosto beze slov a bez výtečné, dříve tak často používané hudby a dle mě je to velká škoda, protože závěrečná scéna je samozřejmě silná a s hudbou mohla být ještě lepší.
Jaký je tedy Jan Palach?
Jedná se určitě o kvalitně odvedenou práci s potenciálem zaujmout mnoho mladých lidí. Výborná kamera, skvělá orchestrální hudba, talentovaní herci. Stopáž je ale zbytečně dlouhá a snímku by devadesát minut namísto stodvaceti slušelo mnohem víc. Jsem zvědavý na uvedení filmu českou televizí.
Příběh nového českého filmu začíná plíživě. V sále kina Hvězda, 44. letní filmové školy, jsme svědkem ztracení malého Jana v zimních Všetatech, což má asi symbolizovat jeho životní odloučenost od lidí a běžného smýšlení.
Prudký střih nás zavede již do jeho dospělosti.
Jan se například se svou dívkou noří do vody, a klavírní tóny jsou "utopeny" společně s nimi a s kamerou zas vyplouvají na povrch. Když se Jan rozhodne pro první vystoupení z řady proti ruským okupantům, celou scénu podbarvují nervy drásající smyčce, a kamerový pohled z třetí osoby. Ve snímku lze najít i zcela obyčejné záběry, ale hudba z nich zkrátka dělá něco víc. Hudba i kamera jsou opravdu na velmi dobré úrovni.
Jenomže příběh pokračuje a pokračuje a napětí se počíná snižovat. I hudba zhruba v polovině stopáže najednou ustoupí do pozadí a my jsme nuceni zas a znovu sledovat epizody Jana Palacha s jeho matkou (zahranou jak jinak než výbornou Zuzanou Bydžovskou) ve Všetatech a těchto scén se jeví býti ve filmu až příliš.
Jan je zklamán svým profesorem, svými spolužáky, v očích už nemá odhodlání, ale spíš těžké zoufalství a vše spěje k nevyhnutelnému konci.
Samotný akt proběhne naprosto beze slov a bez výtečné, dříve tak často používané hudby a dle mě je to velká škoda, protože závěrečná scéna je samozřejmě silná a s hudbou mohla být ještě lepší.
Jaký je tedy Jan Palach?
Jedná se určitě o kvalitně odvedenou práci s potenciálem zaujmout mnoho mladých lidí. Výborná kamera, skvělá orchestrální hudba, talentovaní herci. Stopáž je ale zbytečně dlouhá a snímku by devadesát minut namísto stodvaceti slušelo mnohem víc. Jsem zvědavý na uvedení filmu českou televizí.
9/10
Drama, Česko, 2018
Režie: Robert Sedláček
Scénář: Eva Kantůrková
Kamera: Jan Šuster
Hudba: Michal Rataj
Hrají: Viktor Zavadil, Zuzana Bydžovská, Denisa Barešová, Kristína Kanátová, Jan Vondráček, Michal Balcar, Karel Jirák, Gérard Robert Gratadour, Simone Hrášková, Patrik Paušo
Producenti: Silvia Panáková, Erik Panák
Zvuk: Robert Slezák
Kostýmy: Zuzana Brožová
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za přečtení!