Bažení teatrálně festivalovité
Jmenovala se Klára a byla to roztomilá, mladá brunetka s obříma hnědýma očima.
Hned první den s Tebou začala, tam v místě skejtparkovo-filmovém flirtovat.
Nejdřív sis říkal, že je to jen nějaká její hra na ukrácení volného času, ale když se její náznaky začaly stupňovat... Počalo tě napadati...
///CO KDYŽ???///
A tak jsi jí začal každý den při půlnočních projekcích nadbíhati a ona na Tebe moravským přízvukem pálila věty typu:
"Je tu fakt hrozné horko, ale mohl bys to vyřešit tak, že bys do sálu chodil nahý. Já bych se ráda podívala."
"Aaaa, jeden z neobyčejných mužů je zase tady!"
"MILOŠI, ZASE DĚLÁŠ PROBLÉMY??"
Její lehce nadrzlý a milý způsob komunikace s Tebou se Ti líbil.
Nezapomeňme, že jsi po rozchodu, který sis sice zinicioval sám, ale užíráš se.
Užírám se tím, že 33-letá Daniela se kterou ses rozešel a odstěhoval se od ní, teď Trpí.
Ty víš, že trpí, protože zůstala sama.
Ona se strašně trápí.
Je jen se svým pejskem a kanárkem v horkých letních dnech a ta hrstka známých, které má, je na dovolené nebo s rodinou.
A ona ve svých třiatřiceti nemá nic.
Jen jednoho šíleného pseudoumělce, co jí odkopl.
A tak se těmahle myšlenkama užíráš, chodíš na nenáročné filmy, piješ, hulíš a stejně nemůžeš zahnat tu prázdnotu, co je náhle v Tvojí duši.
Šel sis dát kafe.
Šel sis dát na náměstí jídlo.
Šel jsi do akvaparku čumět na krásné mladé ženy, jejich zadečky, jejich prsa a bohužel i na jejich vypracované mladé partnery s vypracovanými břišáky a pevnými prsními svaly, co po tobě nasraně čuměli...
A Tvoje deprese se prohlubovala.
A pak...
"Miloši..." Špitla a při odchodu z oné haly Ti zamávala.
A tys jí pokynul zničeně na pozdrav.
Šel jsi dál, do toho extrémně horkého dne a náhle...
"Miloši..." Mávala Ti znovu.
Ach, ty nádherná ženo. Vykouzlila si úsměv na mé zničené duši!
Jsi strašně roztomilá a mladá a dáváš mi radost v těchto dnech, které jsem si tak zbytečně vydobyl zcela sám a bez pomoci ale ta samota mě stejně trošku zaskočila.
"Směl bych tě za odměnu někam pozvat?"
"Já tu pořád pracuju přeci. Ale dneska jdem s holkama na pivo, tak se můžeš přidat."
A tak jsi se přidal a trpělivě naslouchal jejich mladým a nevyzrálým řečem, byl jsi vykolejený, zbytečně přiopilý a příšerně unavený jako vždycky, ale snažil ses je bavit, zpíval jsi jim, rapoval, měnil si trička na požádání, ale DECENTNĚ, tak aby jsi ze sebe nedělal šaška a pak přišla ta rozhodující chvíle.
"Klari, tak co dem k TOMČOVI?"
"Asi ne, já jsem hrozně unavená a tady Miloš už určitě taky."
"Tak mám jít sama?"
"Hm. Ale to mě nebude mít kdo doprovodit domů..."
"Já bych se toho úkolu rád zhostil," řekl jsi hrdě.
"ALE JÁ NEVÍM JESTLI CHCI!" Vyhrkla překvapivě teatrálně.
Chvilka napětí.
"To si musíš rozhodnout sama, jestli chceš," řekl jsi přesvědčivě.
Hrál jsi tu hru dobře.
A ona se rozhodla pro doprovod tvůj, nikoliv kamarádky.
Ty jsi měl být ten, kdo jí povede temnou nocí... A možná dostane něco za odměnu.
Za odměnu od týhle, mladý, nevinný studentky divadelního herectví a akrobatické jezdkyně na koni.
To je lákavá odměna, že jo?
Vedl jsi jí skrz opilé lidi a ona se najednou zeptala:
"MILOŠI, TAKŽE JÁ SE TI LÍBÍM?"
....
"Mám li-být upřímný... Tak ano." Řekl jsi celkem bez zaváhání.
A slovo vedlo ke slovu, všechno to byly zbytečné řeči před rozhodujícím okamžikem, co se měl stát.
"A jsme tady, tady bydlím." Řekla a ty jsi čekal na její pokyn.
Čekala, ty jsi čekal a ona... SI NERVÓZNĚ HRÁLA S KLÍČEMA!
V jistých magazínech jsi četl, že toto je jasný signál, že žena chce rozloučení.
Bušilo ti srdce, začínal se ti klepat hlas, ale náhle...
"Smím ti navrhnout polibek na rozločenou?" Zeptal jsi pevným a odhodlaným hlasem jako skutečný gentleman.
Reakce byla okamžitá.
"NE!!! JÁ NECHCI ŽÁDNÝ FYZICKÝ KONTAKT!!!"
"...Tak aspoň objetí?" Neustupoval jsi z nastolené situace a rozpřáhl svá mužná ramena.
"To by šlo... Ale ne po otázce na tu první věc." Řekla, celá roztřesená strachem z představy fyzického kontaktu, který asi zatím moc nezažila.
A tak odcházela, ty jsi věděl, že ti mizí, že ti mizí ty kaštanové vlasy, mladé tělo a oči a pak tě napadla poslední, aspoň nepatrná záchrana situace.
"Klárko..." Špitl jsi, ona se otočila a tys...
jí zamával.
Tak jako ona tobě ve chvíli nejtěžší.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pak jsi o tom řekl taxikářovi a Ten tě pochválil, že jsi statečně bojoval.
Pak se na tebe nalepilo na ulici naprosto ztracené, osamělé kotě a nedalo ti pokoj, dokud jsi ho neodhodil v dál.
Ten den to byl už druhý kontakt s extrémně drobnou zvířenou.
Ale jak to bude pokračovat?
Hned první den s Tebou začala, tam v místě skejtparkovo-filmovém flirtovat.
Nejdřív sis říkal, že je to jen nějaká její hra na ukrácení volného času, ale když se její náznaky začaly stupňovat... Počalo tě napadati...
///CO KDYŽ???///
A tak jsi jí začal každý den při půlnočních projekcích nadbíhati a ona na Tebe moravským přízvukem pálila věty typu:
"Je tu fakt hrozné horko, ale mohl bys to vyřešit tak, že bys do sálu chodil nahý. Já bych se ráda podívala."
"Aaaa, jeden z neobyčejných mužů je zase tady!"
"MILOŠI, ZASE DĚLÁŠ PROBLÉMY??"
Její lehce nadrzlý a milý způsob komunikace s Tebou se Ti líbil.
Nezapomeňme, že jsi po rozchodu, který sis sice zinicioval sám, ale užíráš se.
Užírám se tím, že 33-letá Daniela se kterou ses rozešel a odstěhoval se od ní, teď Trpí.
Ty víš, že trpí, protože zůstala sama.
Ona se strašně trápí.
Je jen se svým pejskem a kanárkem v horkých letních dnech a ta hrstka známých, které má, je na dovolené nebo s rodinou.
A ona ve svých třiatřiceti nemá nic.
Jen jednoho šíleného pseudoumělce, co jí odkopl.
A tak se těmahle myšlenkama užíráš, chodíš na nenáročné filmy, piješ, hulíš a stejně nemůžeš zahnat tu prázdnotu, co je náhle v Tvojí duši.
Šel sis dát kafe.
Šel sis dát na náměstí jídlo.
Šel jsi do akvaparku čumět na krásné mladé ženy, jejich zadečky, jejich prsa a bohužel i na jejich vypracované mladé partnery s vypracovanými břišáky a pevnými prsními svaly, co po tobě nasraně čuměli...
A Tvoje deprese se prohlubovala.
A pak...
"Miloši..." Špitla a při odchodu z oné haly Ti zamávala.
A tys jí pokynul zničeně na pozdrav.
Šel jsi dál, do toho extrémně horkého dne a náhle...
"Miloši..." Mávala Ti znovu.
Ach, ty nádherná ženo. Vykouzlila si úsměv na mé zničené duši!
Jsi strašně roztomilá a mladá a dáváš mi radost v těchto dnech, které jsem si tak zbytečně vydobyl zcela sám a bez pomoci ale ta samota mě stejně trošku zaskočila.
"Směl bych tě za odměnu někam pozvat?"
"Já tu pořád pracuju přeci. Ale dneska jdem s holkama na pivo, tak se můžeš přidat."
A tak jsi se přidal a trpělivě naslouchal jejich mladým a nevyzrálým řečem, byl jsi vykolejený, zbytečně přiopilý a příšerně unavený jako vždycky, ale snažil ses je bavit, zpíval jsi jim, rapoval, měnil si trička na požádání, ale DECENTNĚ, tak aby jsi ze sebe nedělal šaška a pak přišla ta rozhodující chvíle.
"Klari, tak co dem k TOMČOVI?"
"Asi ne, já jsem hrozně unavená a tady Miloš už určitě taky."
"Tak mám jít sama?"
"Hm. Ale to mě nebude mít kdo doprovodit domů..."
"Já bych se toho úkolu rád zhostil," řekl jsi hrdě.
"ALE JÁ NEVÍM JESTLI CHCI!" Vyhrkla překvapivě teatrálně.
Chvilka napětí.
"To si musíš rozhodnout sama, jestli chceš," řekl jsi přesvědčivě.
Hrál jsi tu hru dobře.
A ona se rozhodla pro doprovod tvůj, nikoliv kamarádky.
Ty jsi měl být ten, kdo jí povede temnou nocí... A možná dostane něco za odměnu.
Za odměnu od týhle, mladý, nevinný studentky divadelního herectví a akrobatické jezdkyně na koni.
To je lákavá odměna, že jo?
Vedl jsi jí skrz opilé lidi a ona se najednou zeptala:
"MILOŠI, TAKŽE JÁ SE TI LÍBÍM?"
....
"Mám li-být upřímný... Tak ano." Řekl jsi celkem bez zaváhání.
A slovo vedlo ke slovu, všechno to byly zbytečné řeči před rozhodujícím okamžikem, co se měl stát.
"A jsme tady, tady bydlím." Řekla a ty jsi čekal na její pokyn.
Čekala, ty jsi čekal a ona... SI NERVÓZNĚ HRÁLA S KLÍČEMA!
V jistých magazínech jsi četl, že toto je jasný signál, že žena chce rozloučení.
Bušilo ti srdce, začínal se ti klepat hlas, ale náhle...
"Smím ti navrhnout polibek na rozločenou?" Zeptal jsi pevným a odhodlaným hlasem jako skutečný gentleman.
Reakce byla okamžitá.
"NE!!! JÁ NECHCI ŽÁDNÝ FYZICKÝ KONTAKT!!!"
"...Tak aspoň objetí?" Neustupoval jsi z nastolené situace a rozpřáhl svá mužná ramena.
"To by šlo... Ale ne po otázce na tu první věc." Řekla, celá roztřesená strachem z představy fyzického kontaktu, který asi zatím moc nezažila.
A tak odcházela, ty jsi věděl, že ti mizí, že ti mizí ty kaštanové vlasy, mladé tělo a oči a pak tě napadla poslední, aspoň nepatrná záchrana situace.
"Klárko..." Špitl jsi, ona se otočila a tys...
jí zamával.
Tak jako ona tobě ve chvíli nejtěžší.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pak jsi o tom řekl taxikářovi a Ten tě pochválil, že jsi statečně bojoval.
Pak se na tebe nalepilo na ulici naprosto ztracené, osamělé kotě a nedalo ti pokoj, dokud jsi ho neodhodil v dál.
Ten den to byl už druhý kontakt s extrémně drobnou zvířenou.
Ale jak to bude pokračovat?
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za přečtení!