Extrémní Trable s Bydlením končící (bez)nadějným orgasmem přítomnosti

 Tak jsem začal bydlet! B Y D LE T. Konečně! Konečně to přišlo! ...Ale je to dokonalé? Ani náhodou není. To, čemu jsem se tu chtěl vyhnout ze všeho nejvíc, to, před čím prchám, a čemu unikám.... To tu mám znovu. 

Lidi.

Lidi jsou tím největším nešvarem, tou nejhorší chmurou, a utrpením, lidi jsou tím, co Vám... Mně... Jiným lidem... Působí tu neustálou Mizérii a Utrpení. Dovolte mě abych se opravil - Nejenom Lidi - Hlavně Sousedi. Jsou to sousedi, kteří Vám dokážou učinit ze života peklo anebo...nebo snad ráj na zemi? Těžko. Tady jsi v čr. Je jedno, že je to hanácká čr. jedno jestli je to Morava, východní čechy, Praha.... Sousedy najdeš všude. Záměrně píšu čr malým, protože je to malá čr. A všude v čr se chovají hlučně, Všude absolutně N E R E S P E K T U J Í jakékoliv zásady slušného chování, protože si myslí: "Já jsem tady a teď, já obývám a jsem (zároveň) tento P R O S T O R  a nade mne a nad můj prostor vůbec není." 

Je to smutné, že lidi a převážně SOUSEDI oplývají takovými emocemi. Hrozně moc bych si přál, aby se tomu tak nedělo. Ale děje. Takže jsem se od romského souseda, nerespektujícího jakékoliv zásady slušného chování přemístil k high-end sousedům, kteří jsou možná sice vychovaní v tom, že se neruší noční klid, ale zkrátka vyznávají filozofii, "tohle je můj hrad a můj prostor, a já si v něm budu dělat, co budu chtít."'
Proto je budu muset poslouchat celou noc tlachat, proto budu poslouchat jejich domácí kino, a budu se muset naučit přijmout onen fakt. Onen fakt, že češi (anebo i lidi) vyznávají zásadu: "Můj Hrad, Můj Prostor" a budu se muset naučit žít s faktem, že takto to ve světě zkrátka chodí.

Stejně se s tím ale odmítám smířit, odmítám se smířit s faktem, že i když ujedu 138 km daleko, budu stejně poslouchat cirkulárky, anebo se dívat na sousedy přes plot, kteří mě potají šmírují, případně se se mnou bude bavit někdo nuceným hovorem, který mi není ani trochu příjemný, ale prostě ona AUDIÁLNÍ PSYCHÓZA je příliš velká a obšírná, nato abych se s ní smířil.

Opravdu nevím, co je cesta. Je to snad cesta, za:
A) Přímé konfrontace - alá (Omlouvám se, ale narušujete noční klid, můžete se trochu ztišit?"
B) Přímé agresivní konfrontace - alá: "Hele ty debile, už je dávno po desátý, můžeš už kurva vypnout to stereo a skočit z balkonu/okna, aby tu byl konečně klid?"
C) Pasivního neklidu: (Ležím v posteli a jen poslouchám jak jsou čím dál hlučnější, neschopný pohybu a toho cokoliv dělat.'
D) Pasivní agrese: (Lepím lístečky po domě, že daný byt dělá největší bordel a prodává drogy, případně provozuje prostituci.)
E) Pasivní agrese, tzv. konfrontačního typu: (Volám policii na daný byt, ale sám se celé akce neúčastním, jsem ve výhradní pozici Ducha, kdy sleduji celou situaci zpovzdálí, případně skrz své sádrokartonové stěny, jak se situace vyvíjí.)

Osobně si myslím, že cesta DOSPĚLOSTI je cesta A) případně za B) (Vyšší Level), ale jednoznačná odpověď na tyto otázky neexistuje, a zkrátka, "jaký si to uděláš, takový to máš." A nejenom Když si pustíš xhamster.com, ale hlavně se sousedama.

Tak buď dobrej a hlavně tichej soused, já du vynadat těm nahoru.

Tvůj Jaroslaf.