Jemné postesknutí nad českou Mentalitou

 Achjo. 

Často přemýšlím nad tím, jestli je opravdu nutné, aby tady byli na sebe lidi tak zlí. Vesna to nakonec vystihla: "Všichni tu jsou na sebe takoví zlí. A všichni tady lžou."
Minimálně s tou první částí věty souhlasím. Opravdu je nutné, aby mi stěhováci odmítli vystěhovat byt z důvodu přílišného bordelu, a ještě to zaobalili do věty: "Takový feťácký doupě Vám nevystěhujem. To si udělejte sám. Jste vůbec normální?"

Pominu-li fakt, že "normalita" a "nenormalita" je silně diskutabilní a nespecifikovatelná záležitost, co vlastně opravňuje pouhé stěhováky mne otitulkovat vágní nálepkou "feťák" a můj byt, kde jsem, UPOZORŇUJI, netrávil minimálně tři poslední týdny, tzv. feťáckým doupětem? Samozřejmě pokud prožijete většinu života s paranoidním pocitem, že je s Vámi cosi v nepořádku, takovéhle události ony feelingy značně podpoří. 

Po neúspěšném pokusu o "profesionální" odstěhování jsem se tedy rozhodl vystěhovat byt jen s pomocí své přítelkyně. Bohužel jsme narazili opět na onu nepříjemnou věc. Na českohanáckou mentalitu místního tramvajáka. Představte si sebe - řídíte tramvaj. Řídíte ji celý den. Vidíte v 21:15 večer dva opuštěné lidi s vyfouklýma kolama na liduprázdné zastávce. Co uděláte?

za A) Zastavíte daleko před nimi a beze slova čekáte, aniž byste otevřeli dveře.
za B) otevřete jim a nelibě pozorujete, jak si skládají do tramvaje vyfouklé, nefunkční bicykly.
Za C) Pomyslíte si: "Ježišmarjá, to jsem rád, že jim můžu pomoct. Díky mně převezou úspěšně svůj nkáklad, a ještě tim přispějí do kasy Dopravního Podniku Města Hanácké Metropole, protože určitě jsou natolik slušní, že si koupili jízdenku."

Bohužel pan tramvaják si zvolil možnost A. I po mé osobní prosbě ať nás do tramvaje pustí, nevyslyšel žádost, a řekl, že tramvají prostě nepojedeme. A já se ptám:
Opravdu to bylo nutné? Opravdu nás s píchlými koly nemohl svézt? A kde je vlastně psáno, že nefunkční kola tramvají nelze převážet?

Já se ptám: Opravdu zde na sebe nemůžeme být slušnější a hodnější? Nemůžeme občas projevit alespoň MALÝ kousek lidskosti a vzájemně si vypomoct? Proč mi má být zatěžko žádat lidi, téměř KAMARÁDY, se kterými denně provozuji skateboarding, za pomoc se stěhováním? Proč jim za to musím nabízet PENÍZE, které stejně odmítnou? A předně: 

PROČ POMOC ODMÍTAJÍ I PROFESIONÁLNÍ, PLACENÉ AGENTURY?

Tohle všechno zůstává otázkou. Hrozně rád se domnívám, že kdybych žil na druhé straně zeměkoule, například v Kanadě, tyto problémy by mi byly cizí. Taky se rád domnívám, že je to všude stejné. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že lidské bytosti z Dánska, Brazílie, Islandu, Polska, Švédska, se kterými jsem byl nucen trávit 6 měsíců pod jednou střechou, mi přišly stejně nevraživé, zlé a neochotné jako češi.

Přesto volám po změně. Tento šit je potřeba změnit.

A především je potřeba vystěhovat můj byt u Základní Umělecké Školy, což ale jde ztuha, když máte psychopatického souseda, který vás, i Vaši přítelkyni může kdykoliv napadnout, a neochotné kamarády/známé k tomu.

Achjo. Jsem tvůj Miloš a ty buď Můj Jaroslaf.

Stýskejme si, ale buďme optimističtí.

Brzy už to bude za námi,
Drž se.